"Jak tomu mám rozumět?"
"Tak i tak. V první řadě se tě musím na něco zeptat: Nevíš, co Äke v tom autobuse pohledával?"
"Ne! Nemám tušení! "
"My taky ne," řekl Kollberg.
Nastala krátká pauza. Pak se zhluboka nadýchl a dodal:
"Áke ti neříkal pravdu."
Reagovala velmi prudce. V očích se jí zablýsklo, zaťala ruce, až se jí cigareta mezi prsty přelomila a tabák se jí vysypal na kalhoty.
"Jak si dovoluješ tvrdit mi něco takového?"
"Je to tak. Áke nebyl ve službě ani v pondělí, kdy byl zastřelen, ani v sobotu. Celý říjen a první polovinu listopadu měl skoro pořád volno."
Zírala na něho s očima dokořán a neřekla ani slovo.
"Tak vypadají fakta," řekl Kollberg. "Pak je tu další věc, kterou si chci vyjasnit: nosíval pistoli, když nebyl ve službě?"
Chvilku jí trvalo, než odpověděla:
"Jdi už k čertu a dej mi s tím vyslýcháním pokoj! Proč za mnou nepřijde pan veliký vyšetřovatel osobně? Proč nepřijde Martin Beck?"
Kollberg se kousl do spodního rtu. "Brečela jsi hodně?"
"Ne. Nemám to v povaze."
"Tak k čertu odpověz. Musíme si navzájem pomáhat! "
"V čem?"
"Chytnout vraha! Vraha. Äkeho a těch ostatních!"
"Proč?"
Chvilku seděla mlčky. Pak řekla tiše, že jí téměř nerozuměl:
"Z pomsty. O to vám jde. O pomstu."
"Nosíval pistoli, nebo ne?"
"Nosíval. Aspoň většinou."
"Proč?"